Sárinka

Někdy o rok později co jsme měli  Berynku si bratr mého muže, podle našeho příkladu (a rady) pořídil také pejska.Pro pejska jsem jela já ještě s kamarádkou a byla jsem svědkem otřesných podmínek jejího života, pobývala v předsíni bez oken v tísnivých dvou metrech, bez vody bez pelíšku, vyhublá a nejspíš krmená vším možným, ale žrádlo pro psi to věru nebylo...... Později se ukázalo že jde o jednoroční natolik problémovou fenku že nešťastný bratr již po týdnu vážně uvažoval o jejím odvezení do útulku.
Fenečka každý den pravidelně zvládla strhat záclony , strhnout ubrus, rozkousat kabely ke kterým se dostala , vyrabovat a roztahat odpadkový koš , potřebu samozřejmě vykonávala jedině v bytě. A jak se až u nás později ukázalo uhasit žízeň byla zvyklá chodit do vany !!!
Smutná vizitka kvalit původního majitele.
Že by přišla do útulku jsme nechtěli dopustit a tak jsme si při marném hledání nových majitelů uvědomili že kam se vejde jeden pejsek se vejde i druhý.

Pojmenovali jsme jí Sára. Měla smutný a něštastný pohled a vyhýbala se každému kontaktu a o nějakém mazlení ani nemluvě. Do dneška se neustále sama balí do deky i když je teplo, myslíme si, že v chodbě kde přebývala u původního majitele, nebylo ani žádné topení a tak se naučila o sebe postarat tak jak jsem uvedla výše.
Rok trvalo něž li se zcela odnaučila vykonávat potřebu doma , dodnes však žere velmi hltavě.
Jednou sama od sebe přišla a otřela se mi o nohu a od té doby se z ní postupně stal veselý rošťák který by do padnutí běhal pro míček. Takového aportéra by si přál každý myslivec.
V roce 2015 jí bylo 15 let a je to stále krásná fenka, mazlivá, nebojácná, neskutečně hravá, je to prostě věčné hravé děcko, které nejvíc miluje balónek.

Z leva Berrry se Sárinkou, tady jim byli cca 3 roky.

R.I.P.