Berynka, Barborka,Bramborka naše Barunka
Dnes večer mám sílu napsat o naší první jezevčí babičce Berynce, která odešla za duhový most 13.1.2015.
Ona byla náš první pejsek, tolik očekávaná a tolik milovaná.
Když jsme si ji přinesly domů muž říkal " My máme psa"??? a "co je to za rasu" ???
Tahle jezevčice byla strašně hodná, přítulná, ale někdy tvrdohlavá, například nikdy se nám nepodařilo sebrat jí bůvolí tyčinku kterou tak moc milovala a všem ostatním kradla! Mohla jich sníst klidně i deset i když už byla stará, tak tohle si zkrátka neodpustila.
Nedá se nikdy zapomenout na to, jak milovala slunce, dokázala se opalovat celé hodiny a také to její bříško bylo černé jako uhel! Byla víc opálená než celá naše rodina! Milovala vodu, kde jakou louži, potok řeku, skákala střemhlav a lovila kamínky,neúnavně nosila klacíčky. Pokud se ale koupal někdo z rodiny vyváděla jak blázen, strašně vysoce štěkala a chtěla zachraňovat, před hroznou smrtí ! Jó Berynka to byla osobnost, byl to lovec "Pamapalíny" když se jí řeklo " myšička" neváhala ani vteřinu a divoce hrabala, moc mi pomáhala při sázení stromů a keřů a vůbec s kdejakou dírou, dokonce jsme spolu vykopaly obrovský keř který jsme už na zahradě nechtěli mít. Čuminu měla celou od bahna ale jí to vůbec nevadilo.
Les, to byla její velká láska, skoro vždycky se nám ztratila a zapomněla se, když čmuchala nějakou zvěř, museli jsme jí volat a hledat, naštěstí to vždycky dobře dopadlo a ona přiběhla vyválená v nějakém lejně ale velmi spokojená...Byla prostě dokonalá, její pohled mi bude chybět celý život, měla takové "lidské oči" Krásná duše.
Nesmírně nám pomáhala s výchovou týrané Sáry kterou jsme si vzali a dali jí tak šanci na šťastný život.
Staly se perfektní dvojkou, hádali se o balónek, i kdyby jich bylo deset, tak zrovna o ten co měla ta druhá vedly nekonečné hádky, ale krásně se doplňovaly.Bohužel tu už Sárinka jako seniorka zůstala sama s bandou dlouhánů, tak jen pevně doufám že nebude dlouho smutná a překlene tuhle těžkou odluku.
Berynce bylo krásných patnáct a půl roku kdy odešla "domů" byla nemocná na srdíčko a v poslední době se přidala i epilepsie, měla bolesti při každém záchvatu, nebylo možné ji v tom nechat, slíbila jsem jí, že nebude trpět, umřela páníčkovi v náručí, nebyla na to sama. Uložili jsme ji u nás na zahradě pod velký ořech, mimochodem ona ořechy moc milovala a chodila je tam potajmu krást!
Beruško naše milovaná, nikdy na tebe nezapomeneme, milujeme tě a vždy budeme, děkujeme ti za to, že jsme mohli být součástí tvého života. Tam, za duhovým mostem, tě už nic netrápí a nebolí a jistě se tam proháníš s ostatními.
1.7.1999 - 13.1.2014
